Co si pamatuju, jedním z mých největších snů bylo jet za "velkou louži" do USA. Netuším proč. Svou roli možná sehrál fakt, že jsem vyrůstala v báječných 90. letech, kdy se k nám dostávaly "ze Západu" ty neuvěřitelný duhový cukrovinky a instantní šmakulády a kdy jsme každý ráno v nekřesťanskou hodinu čekali před televizí, až začne vysílání a budou dávat Kačera Donalda, Rychlou rotu nebo Toma a Jerryho. V mých očích všechno úžasný pocházelo z Ameriky. Skvělá hudba, všechny možný filmy a seriály, které ukazovaly více či méně zkreslené reálie kontinentu, který je úplně jiný než ten náš. Obrovské plochy, blahobyt, lidi pijící pomerančový džus z kanystrů a doma klidně chodící v botách z venku...to všechno mi kdysi připadalo jako jedno velký "wow". Později se přidaly počítačové hry a na můj seznam se dostalo předsevzetí "zjistit, jestli Los Angeles vypadá stejně jako v Grand Theft Auto". Prostě už od útlého věku mě za oceán něco táhlo. Ale nemyslete si, že jsem byla slepá a hluchá k evidentním negativům, které jsem se o Americe dozvídala. Zapůsobily na mě ale opět motivačně - chtěla jsem zjistit, jestli to tak skutečně je, nebo jak moc je to ve skutečnosti špatný. Na realizaci svého cestovatelského snu jsem čekala dlouho, ale konečně to přišlo. A nebyla bych to já, kdybych všechno rovnou neanalyzovala, nepozorovala citlivým okem a později o tom nepsala. Proto přináším asi ten nejpodrobnější deníček o třítýdenním tripu po západu USA, který jste asi kdy četli, obsahující všechny ty emoce a dojmy, který k tomu prostě neodmyslitelně patří. Let´s go!