Úchvatná cesta na divoký západ USA – příjezd a Las Vegas, baby!

Po přípravách, tipech a plánech jsem se rozhodla napsat o začátku naší cesty společně se všemi dojmy. Sedneme společně do letadla,  trochu se podíváme na město hříchu Las Vegas, nakoukneme do místních hotelů a skočíme do bazénu.

Když jsme úspěšně dorazili do hotelu na rušné Las Vegaské ulici, trochu se mi ulevilo. Naši cestu do USA totiž doprovázela hned od počátku samá zdržení.  Zahájili jsme ji v autobuse z Prahy do Mnichova. Už na hranicích nás trochu vystresovala zdánlivě nekonečná prohlídka, která skončila odvedením jedné
z cestujících policií a zdržela nás zhruba o hodinu a půl. Let z Mnichova do Detroitu měl zpoždění. Nejdřív jsme kvůli pozdějšímu příjezdu na letiště byli rádi, později začala narůstat nervozita. Nakonec nám
z původní čtyřhodinové rezervy před odletem z Detroitu do Vegas zbylo pouhých 40 minut (alespoň jsme nečekali). 

Let přes oceán byl fakt dlouhý. Pro někoho, kdo má strach z létání jako já a každou turbulenci protrpí,
to bylo jako mučení. Personál Delta Airlines se o nás ale docela hezky staral, takže jsem to v kombinaci ginu s tonikem (ano, v letadle porušuji obvyklou abstinenci, protože bez otupení smyslů to fakt nedávám) a sledování filmů nějak zvládla. Asi tříhodinový let z Detroitu do Las Vegas už jsem zmákla jako profík
a místo strachu si užívala nádherné výhledy z okénka na rudé skalní masivy připomínající povrch Marsu.

První věc, která vás okamžitě na Vegas zaujme (nebo spíš praští do obličeje) je vedro. Město je jako rozpálená betonová džungle uprostřed nehostinné nevadské pouště. Přestože jsme přiletěli kolem desáté večer, teploty byly jen lehce pod 30 stupňů Celsia. I když teplo miluju, vzpomínám si, jak jsem trochu znepokojeně přemýšlela, jaké to asi bude přes den, až se do toho slunce pořádně opře. V hotelu jsme ani pořádně nevybalovali a znaveni jet lagem se svalili do postele. Náš první pořádný den ve Vegas měl teprve začít.

První ráno ve Vegas jsme okořenili návštěvou řetězce Denny´s, kde jsme si vychutnali opravdickou americkou snídani. Z menu pro jednoho jsme se v klidu najedli oba. Všechno bylo fajn, lívance, klobásky i vajíčka, ale celé mi to přišlo tak trochu...bez chuti. Hromada těsta a hodně tuku. Nejvýraznější chuť měla přiložená mistička s ovocem. Podivně bezvýrazně mi navzdory množství cukru i soli chutnalo veškeré jídlo v USA kromě burgerů, které se dělily na dobré a ještě lepší. 

Po snídani jsme se šli projít, což ale kvůli vedru dost dlouho nešlo, proto jsme se zvědavostí procházeli obrovská klimatizovaná kasina místních hotelů. Řada z nich má navíc opravdu krásný interiér včetně umělých parčíků, obchodů a uměleckých instalací.

Obecně se dá říct, že Las Vegas nabízí svět jako z televizní show, kde nic není skutečné. Hlavní tepnou města je známý Strip – dlouhatánská ulice plná hotelů, kasin a polonahých holek, které si vydělávají focením s turisty. Mimo tenhle rušný bulvár si troufám říct, že nejde o nijak zajímavé město, alespoň ne pro všedního pozorovatele, který má na návštěvu doslova pár dnů. Strip je ale na zážitky opravdu bohatý. Všechno svítí, bliká a hraje, všude je spousta lidí. Ulice pořádně ožívá až v noci, kdy se dá alespoň trochu dýchat. I tak se teplota pohybuje kolem třiceti stupňů a přes den se klidně vyšplhá nad čtyřicet. V kombinaci s horkým pouštním větrem jde o žhnoucí peklo, které svádí k setrvání v hotelu nebo kasinech, jak dlouho to jen jde. Kasina jsou svět sám pro sebe. Jsou pořád plná, vidíte hromady lidí, jak sedí u beden a hází tam peníze klidně celý den. Pro srandu (a když už jsme teda v tom Vegas) jsme si taky hodili. Stálo nás to 13 nejrychleji utracených dolarů v životě, za které jsme ale získali unikátní zážitek :-) .  

V době, kdy jsme Las Vegas navštívili, tu ještě platila některá protiepidemická opatření, stejně jako u nás. Co se týká nošení respirátorů, Američané byli mnohem disciplinovanější než Češi. I v tom příšerném vedru je měl veškerý personál v restauraci, v hotelu, v obchodech, dokonce i slečna na přepážce v prosklené kukani, kde bylo odhadem snad 50 stupňů. Co se týká běžných lidí, někteří byli agresivní na každého, kdo si respirátor nenasadil v hromadné dopravě, i když nikde nebylo formálně nařízeno, že se musejí nosit. Na kterých místech pak byly cedule, že respirátory jsou povinné pro neočkované a očkování se mohou rozhodnout, jestli si je vezmou, nebo ne. Potvrzení o očkování jsme dokládali až později u kterých vstupů, například v Los Angeles v Griffith Observatory.

S Vegas se pojí ještě jedna zajímavost - ráno nás na ulici zastavil policista a podrobil nás menšímu výslechu - odkud jsme, jak dlouho se ve Vegas zdržíme a co děláme za práci. V Česku bychom něco takového pokládali za nepokrytý zásah do soukromí a neoprávněné vyptávání, ale zdálo se, že ve Vegas je to normální. Později jsme viděli policisty mluvit i s dalšími lidmi. 

Během horkého odpoledne jsme se rozhodli pro zchlazení v hotelovém bazénu. Na tom nám kromě relativně dost teplé vody přišlo zajímavé, jak mělký byl. Hloubka maximálně metr dvacet, asi aby se nikdo neutopil. Ne, že by to nehrozilo. Většina hotelových hostů se jen ponořila po hrudník do vody, nebo se vyvalila na okraj bazénu a popíjela drinky, co jim hrdlo stačilo. Ze všeho nejvíc tak připomínala stádo lachtanů, na které jsme později narazili při projížďce pobřeží. 

TIP: Pokud se v Las Vegas zdržíte přes noc, určitě doporučuji jít se večer podívat na známou fontánu před hotelem Bellagio. Představení začíná třikrát do hodiny a trysky reagují na rytmus známých hudebních hitů. Pokud ale čekáte soukromou podívanou, jaká se naskytla třeba postavám na konci Dannyho parťáků, budete zklamáni. Stejně jako všechny ostatní atrakce, i tady je v kteroukoli noční dobu hlava na hlavě.  Vegas by na druhou stranu nebylo bez téhle fontány Vegas a alespoň za jedno shlédnutí určitě stojí, davům navzdory. 

Nejsilnější čichový vjem, který jsem si z Las Vegas odnesla, byla marihuana. Sice jsme tu nikoho neviděli kouřit cigarety (já pořád říkám, že je to přežitek), zato trávu jsme cítili na každém rohu. Frajeři, co stáli vedle nás na křižovatce, dokonce hulili v autě, v němž se vznášel hustý dým kouře. Znáte scénku ze Scary movie, kdy Shorty překvapí na silnici s kamarády partu hlavních hrdinů při odklízení (ne)mrtvého rybáře? Tak přesně tak to vypadalo. Tolik specifického odéru jako v  Las Vegaských ulicích jsem pohromadě necítila ještě nikdy.  

Obecně se mi v Las Vegas docela líbilo, ale do top 3 nejúžasnějších zážitků v USA bych ho asi nezařadila. Na mě je přece jen moc hlučné, horké a konzumní. Zážitek z něj ale jedinečný určitě byl. Usadil se mi v mysli jako třpytivý prach, kterým se natírají místní tanečnice a tanečníci. Možná jsem si ho neužila tolik proto, že jsme ještě zůstávala v příjemném očekávání, co přijde dál. A že toho přišlo hodně! Jako praví odvážlivci jsme druhý den brzy ráno vyrazili na jedno z největších dobrodružství - návštěvu rozžhaveného Death Valley.