Los Angeles - dobrodružství ve městě andělů

Po studeném San Franciscu jsme se vydali na jih s jasným cílem – poznat Los Angeles. Téhle metropole známé z filmů, počítačových her, ale i třeba pro své umění nebo gastronomii, jsem se nemohla dočkat. Strávili jsme tu tři dny, což byl nejdelší čas strávený na jednom místě z celého výletu, a přesto jsem měla pocit, že mi uniká a abych ho poznala, potřebovala bych minimálně měsíc.

V Glendale bylo ubytování skromné, ale skvělé, a to hlavně díky naší hostitelce. Byla to sympatická paní v letech, bývalá učitelka a vědkyně původem z Egypta. Po smrti manžela byla osamělá a svůj dům pronajímala cestovatelům z celého světa. Hrozně ráda jsem si s ní povídala o její rodině, o důležitosti vzdělání i o její cestě za prací a uznáním, která nebyla snadná. Cítila jsem, jako by se mezi námi utvořilo určité pouto a prakticky okamžitě jsem ji začala obdivovat a hluboce respektovat za to, co dokázala. Zvládla vytrvat v nepřátelském prostředí zatíženém předsudky a genderovou nerovností a dokázala, že stojí za to, aby jí ostatní naslouchali. Vím, že by to měla být samozřejmost, ale bohužel není, a to ani u nás.

Glendale je jedna z velkých los angeleských čtvrtí severně od centra. Přišla nám docela bezpečná, ale je fakt, že když jsme se šli jednou po večeři projít, bylo to trochu zvláštní. Na ulici jsme byli skoro sami a když jsme náhodou na lidi narazili, nevypadali zrovna přátelsky. Obecně jde ale podle mě o relativně dobrou rodinnou čtvrť plnou nekonečných ulic s přízemními domečky. Mezi nejnebezpečnější čtvrti v Los Angeles se obecně kromě Downtownu považuje třeba West Addams nebo Watts, Koreatown, ale i Hollywood. Naopak mezi nejbezpečnější patří Bel Air, Brentwood nebo Silver Lake.

Jak jsme se záhy přesvědčili, Los Angeles je obrovské. Obří natolik, že nebylo v našich silách ho za ty tři dny alespoň rámcově prozkoumat. Je tu taková směs lidí, kultur, míst, jídel a podobně, že vlastně ani nevím, jak dlouho bych na prozkoumání potřebovala, ale určitě by šlo o víc než pár dní. Přesto jsme se snažili to nezajímavější stihnout. Pokud bych měla vypíchnout jedno z nejúžasnějších míst (o kterém už jsem se zmínila v jiných článcích) je to Griffith Observatory. Hvězdárna známá z filmů, která poskytuje nejen luxusní výhled na město a nápis Hollywood, ale především se v něm skrývá spousta zajímavých instalací, tabulek s informacemi i kino, které prostě musí potěšit každého, kdo má alespoň trošku rád vesmír. Bohužel je tu placené parkoviště a ani pod kopcem se nedá sehnat nic zdarma, pořád tam jezdí hlídky a i místní zaměstnanci si velmi dobře kontrolují, jestli je někdo nepřipravuje o výdělek. Hodina stání u observatoře stála v době naší návštěvy 10 dolarů. Víc se nám platit nechtělo (komu taky ano), ale hodina mi nepřišla nakonec dost dlouhá na prohlédnutí všeho, co Griffith Observatory nabízí. Pokud jste nadšenci do vesmíru, určitě si zaplaťte delší dobu k parkování. Jeden večer jsme se taky pokusili vyjet nahoru a vyfotit místo v noci. Bohužel i přilehlý park se zavírá v 9 hodin a po nějakých deseti minutách na místě nás začala rozhánět policejní auta, takže za pokus to stálo, ale naše mise nebyla příliš úspěšná.

Za zapamatování toho ale v L.A. určitě bylo víc. Například proslulý chodník slávy a Chinese Theatre, kam jsme zavítali první den v extrémním vedru. Je tam spousta turistů, stánků se suvenýry, spousta různých pouličních komiků, živých soch a dalších, kteří se snaží vydělat si nějaký ten dolar na živobytí. U Chinese Theatre stojí za to se na chvíli zastavit a prohlédnout si všechny ty dlaně (a chodidla), která jsou do chodníku před ním obtisknutá. Zdaleka nejde jen o Marilyn Monroe, která je tu zvěčněna na plakátu. Co dvacet centimetrů, to světoznámé jméno - herci, režiséři i scénáristé. 

TIP: Pokud můžete, doporučuji nechat auto trochu dál a dojít pěšky, protože na místě to s parkováním není nic moc. My jsme to nakonec zapíchli v nedalekém obchodním centru, kde sice bylo taky zpoplatněné stání, ale pokud jste si v některém z obchodů něco koupili, zaplatili jste jen symbolickou částku. Konkrétní výši už nedohledám, ale bylo to doslova pár korun.   

Když už jsme byli v téhle části města, naše další zastávka bylo známé Beverly Hills. Jen jsme tam přijeli a spatřili typické vysokánské palmy a velký nápis u jezírka z fontánou, chtě nechtě se mi vybavila znělka ze stejnojmenného seriálu, který byl v Česku populární v devadesátkách - tudu dudu tudu dudu, tssss tssss!

Navzdory hezkému vizuálu v Beverly Hills pro běžného turistu není mnoho zajímavého, pokud si samozřejmě nechce fotit gradiózní brány k jednotlivým domům připomínajícím paláce. Po menší procházce jsme proto zamířili do nedaleké ulice s těmi nejdražšími obchody ve městě, kde nakupovala ve slavné scéně i samotná Pretty Woman - Rodeo Drive, puso! 

Ne, že bych si něco koupila, ale procházet se kolem nablýskaných výloh a prohlížet si nesmyslně drahé módní kousky prostě mělo něco do sebe.

Další zajímavá zastávka v našem Los Angeleském dobrodružství byla čtvrť Melrose. Ta je proslulá svým jedinečným pouličním uměním. Narazili jsme tu taky na typický bleší trh, který se mi strašně líbil. S parkováním problém nebyl, v jedné z vedlejších uliček jsme stáli úplně zadarmo.

Bez čeho dalšího by Los Angeles nebylo Los Angeles? No přece bez čtvrti Santa Monica! Tuhle plážovou část města s molem, na kterém je zábavní park včetně ruského kola, jsem poprvé viděla ve hře Grand Theft Auto: San Andreas a hrozně se mi líbila. Bez přehánění tak jedním z mých hlavních cílů v L.A. bylo ověřit, jak vypadá doopravdy a jak moc se od herní verze liší. Ve skutečnosti je Santa Monica samozřejmě mnohem větší a velkolepější než ve hře. Kolem mola se táhnou dlouhé písčité pláže, na kterých se během našeho pobytu vyhřívala spousta turistů i místních. Nacházejí se tu také různé trampolíny a venkovní fitcentra, kde se dá cvičit - je tu skoro pořád plno a řada sportovců tu předvádí úžasné fyzické výkony na úrovni špičkových artistů. 

Na molo se dá dostat zdarma, atrakce jsou ale samozřejmě za poplatek. Kromě ruského kola je tu horská dráha, několik menších kolotočů a atrakcí a taky řada stánků nabízejících všechno možné včetně lahodně vonícího (ale ne zrovna zdravého) jídla, jako jsou hot-dogy, cukrová vata nebo mexické churros. 

 L.A. bylo zároveň místem, kde jsme nejvíc nakupovali. Navštívili jsme pár outletových center, kde jsme chtěli přesvědčit o tom, jestli jsou skutečně v USA hadry o tolik levnější než v Evropě. Naše zjištění: nejsou. Možná jsme měli smůlu, strefili se do drahých obchodů nebo špatné sezony, ale pravdou je, že ceny v outletech se až na výjimky příliš nelišily od těch našich. Vlastě to bylo hodně podobná, jako třeba v takové naší Fashion Areně nebo na slevových online portálech. Jedinou výjimku tvořil obchod Guess, který je v ČR poměrně drahý i v outletu, tady se ale ceny pohybovaly relativně nízko. Krásnou velkou kabelku, která se u nás prodávala v akci za tři tisíce, jsem ve Státech pořídila zhruba za tisícovku. V Guessu jsem pořídila ještě minišaty a sportovní kraťasy, oboje o dost výhodněji, než u nás. "Úspěšní" jsme byli i v Tommym Hilfigerovi, kde jsme sehnali pěknou pánskou košili asi za 10 dolarů. Pořídili jsme pro radost ještě pár dalších kousků a trochu provětrali peněženku, ale žádné nákupní šílenství, které jsem si předtím představovala, se nekonalo.

Kousek Japonska

Jedno z odpolední v L.A. jsme věnovali návštěvě vskutku zajímavé - prošli jsme se po čtvrti Little Tokyo. Nachází se nedaleko té čínské, kterou od zbytku města dělí opulentní brána a nezaměnitelné červeno-bílé lampiony. Činskou čtvrť jsme už bohužel nestihli, je obrovská, mnohem větší, než její japonská sestra. Čas nás bohužel po celou dobu výletu hodně limitoval a zrovna v Los Angeles to bylo znát nejvíc. Little Tokyo nám každopádně zprostředkovalo krásný zážitek.  Samozřejmě se jedná o poameričtělou verzi, pokud bych měla srovnat ulice v Little Tokyo s těmi opravdu tokijskými, tahle los angeleská čtvrť je jakýmsi zkratkovitým výcucem japonské kultury, ale jinak by to vlastně ani nešlo. Kromě restaurací jsme tu narazili na řadu zajímavých obchodů, kam bych (v případě, že bych tu žila) nejspíš chodila - japonské potraviny, nápoje, ale i móda, hračky, kosmetika. Koupila jsem si tu kabelku za 5 dolarů a pár drobností jsme tu sehnali pro kamarády. Nutno ovšem dodat, že přestože samotný střed Little Tokya je hezký, okolní ulice, které se napojují na zbytek Los Angeles, patřily k tomu nejbídnějšímu, co jsme ve městě viděli.
V oblasti je relativně vysoká kriminalita, což se dá vytušit už od pohledu. Ulice lemují obrovská stanová "města" bezdomovců táhnoucí se po celé délce Little Tokya i Chinatownu a pokroucené krabicové přístřešky, v nichž se desítky lidí povalují v dost hrozných podmínkách. Kolem toho všeho se plouží ulicemi strach vzbuzující individua, kteří vypadají, že ani nevnímají, co se kolem nich děje. Bohužel i tohle je realita Los Angeles. 

V souvislosti s Chinatownem ještě jednou musím zmínit ten chronický nedostatek času, který jsem ve městě cítila. Tahle čtvrť totiž nebyla jediná položka na seznamu, kterou jsme nestihli navštívit. Vím, že třeba takový dům Marilyn Monroe vlastně není příliš zajímavý, protože se dá jít pouze k bráně, za níž navíc rostou mohutné keře, takže z domu nevidíte skoro nic, ale jakožto fanynka téhle herečky jsem byla trochu skleslá, že už jsme tam nebyli. Další zastávkou, která námi nakonec zůstala neobjevena, byly filmové ateliéry. Já vím, že to je jedno z "must see" věcí v L.A., ale od návštěvy nás nakonec odradily dvě věci - čas a peníze. Ateliéry jsou obrovské, člověk si může vybrat z několika okruhů a vzhledem k finanční náročnosti se vám prostě nechce prolítnout všechno za dvě hodiny, takže se jedná spíš o celodenní výlet. Vzhledem k obrovskému počtu turistů se navíc na všechno čeká v dlouhatánských frontách. Přestože by se mi samozřejmě moc líbilo navštívit třeba i svět Harryho Pottera, kterému byl věnován jeden z okruhů, dát si máslový ležák, nasadit si na hlavu Moudrý klobouk a utvrdit se ve své kolejní příslušnosti k Havraspáru, vstupné bylo opravdu vysoké. V kombinaci s extrémním vedrem jsme se nakonec rozhodli ateliéry oželet. Snad někdy příště, až budeme mít víc času a budeme bohatí :-). 

Když tak nad tím uvažuji, Los Angeles mi přirostlo k srdci, ale nevím, jestli bych tam chtěla žít. Rozdíly mezi jednotlivými čtvrtěmi jsou obrovské. Můžete si tu tak poměrně pohodlně vegetit, žít život jako z pohádky, nebo se naopak každý den bát o život. Tak rozdílné podmínky v rámci jednoho města se jen tak nevidí.  

Po emotivním loučení s naší paní domácí jsme sbalili své saky paky a vyrazili dál - další zastávkou mělo být městečko Palm Springs, odkud jsme chtěli navštívit známý park Joshua Tree. Bylo nádherné horké počasí, takže jsme místo courání po ateliérech po cestě zastavili na jedné z pláží na samém jižním okraji Los Angeles. Díky slunci, které konečně pořádně hřálo, se ani ten oceán konečně nezdál tak příšerně ledový, takže jsme do něj několikrát vlezli a užívali si vysoké vlny. 

Ležela jsem na písku a myslela na svůj život, na minulost a budoucnost a bylo mi hezky, i když jsem se cítila trochu smutně kvůli tomu, že už jsme v za půlkou výletu. Náladu mi ale zvedlo výborné pastrami z nedalekého bistra, takže jsem se "vzmužila" (i když bych ráda napsala "zženila", ale takové slovo nemáme) a nastavila se opět na radostné očekávání krásných zítřků. Cestou zpět k autu jsem ještě zamávala oceánu. Nastoupili jsme do naší Toyoty, nastartovali a vyjeli do teplého podvečera směrem k Palm Springs.