Opožděné novoroční přemítání

Nový rok se přiřítil a zase mě donutil skočit rovnýma nohama rovnou do něj. Dny pořád letí jako splašené, a já mám práce nad hlavu, že se ani nestíhám zastavit. Jeden by si myslel, že se nic nezměnilo. Všechno se někam řítí, a já se nechávám unášet tím divokým proudem. Ale víte co? Odmítám! Chytám se větvičky a alespoň na chvilku se škrábu z tý bláznivý řeky na břeh, abych se zamyslela nad tím, že už je tady nový rok. A navíc ne jen tak ledajakej! Letos překročím legendární třicítku. Jo fakt. Klidně to tady prásknu, protože my starci už se za věk nestydíme a s vážným výrazem se věnujeme mnohem ušlechtilejším činnostem. Předpokládám, že v momentě, kdy těch 30 svíček na dortu sfouknu, za zvuku fanfár se proměním v oslnivé lepší já, které má život, o jakém vždycky snilo. Dělá bezva práci, která ho baví (a je za ni dobře finančně ohodnoceno, ehm ehm), tělo je ve špičkové kondici a vypadá perfektně, vztahy jsou harmonické, a navíc má konečně čas na přátele a koníčky a samozřejmě taky na svůj blog, který v posledních měsících tak hanebně zanedbávalo, že se stydí až po špičky uší. Ne, konec srandy - co že jsem to chtěla? Správně, zamyslet se nad loňským rokem!

Každý na konci roku bilancuje. Přehazuje vzpomínky na uplynulých 12 měsíců pomyslnými vidlemi - na jednu hromádku dává věci, co se povedly, a do kouta hází všechny neúspěchy a smutky a doufá, že už se nebudou opakovat. Pro mě byl skoro vždycky příchod nového roku spojený s jakousi vírou v to, že "odteď už to bude lepší". Čistý stůl, začínáme znova, nebo taky pokračujeme v tom, co jsme už udělali, jen teď se do toho obujeme ještě víc, s novou energií, silou i pokorou - poučeni ze svých chyb. Konec roku 2021 nebyl výjimkou. Seděla jsem u svého nového diáře, od kterého si pokaždé slibuji, jak se mnou bude při každém kroku, pročež si do něj budu poctivě psát všechno, co musím udělat i to, co už se stalo, a bilancovala jsem. V loňském roce bylo všechno. Radost, smutek, starosti, trapasy, legrace, naděje. Milion emocí. Kopa snů. Pitomej covid. Pokračující hledání sebe sama a směřování ke své lepší verzi. Ráda bych, aby byl tenhle příspěvek tentokrát fakt na veselou notu. Zkrátka takové to milé počteníčko svádějící čtenáře ke schoulení v pohodlném křesle s tlustýma ponožkama a hnkem kakaa v ruce, a nikoli depresivní ponurý Mordor, který (co si budeme povídat) se mi v hlavě odehrává poměrně často, a proto ho i relativně často odkládám na papír. Zkusím proto držet svou tragičnost na uzdě a věnovat se tomu dobrýmu. Takže (prosím virbl) zde je seznam věcí, co mi loni udělaly radost:

• prožila jsem několik úžasných okamžiků s lidmi, které naprosto miluju
• konečně jsem se naučila pořádně řídit
• několikrát jsem se za sebe postavila, přestože to bylo těžké
• pokračovala jsem v psaní románu a začala psát i další věci
• objevila jsem spoustu skvělých interpretů
• žila jsem navzdory covidu kulturně a viděla spoustu krásného umění a zajímavých představení
• věnovala jsem se hudbě
• začala jsem zase spát
• koupila jsem si paddleboard
• přežila jsem požár v Athénách a v pořádku se vrátila domů
• přežila jsem covid-19 (ale žádná procházka růžovým sadem to nebyla)
• potkala jsem hodně zajímavých lidí
• naučila jsem se montovat nábytek (víceméně) a orientovat se v Hornbachu

Mohla bych pokračovat a přidat ještě tisícovky položek. Pořád by to sice bylo "každý pes jiná ves",
ale takový prostě rok 2021 byl. Různorodý. Krásný i ošklivý. Plný tvrdé, ale dobré práce. Spoutaný i svobodný. Poučný. A tak by to asi mělo být. Přestože za víc dobrých chvilek se zlobit rozhodně nebudu. Vždycky budu ráda za malé i velké radosti, nová setkání, příležitosti a dobrodružství. Tak ať je jich v letošním roce co nejvíc!